"Další rozchod!" To se mi právě honí hlavou zatímco procházím stromovou alejí. Tou stejnou stromovou alejí, kudy procházím posledních 15 let. Polovinu z toho času single. "Je mi 42 let a zažívám další rozchod!"
Tentokrát jsem neudělal nic špatně. Přišlo to jako rána z čistého nebe. Žádná zrada, žádné zásadní pochybení, přesto stojím znovu na startovní čáře. S další bolestí na hrudi a pocitem, že se veškeré plány rozplynuly v mlze. Najednou tu není žádný cíl, žádný bod na obzoru, ke kterému bych směřoval.
Právě v tomto vakuu jsem se rozhodl. Nechci jen přežívat další dny. Zase nechat čas, ať to spraví a pak to zkoušet znovu, po staru. Rozhodl jsem se místo toho začít s tímto projektem: Cesta vikinga.
Co je cílem této cesty?
Možná vás napadne, kam to celé směřuje. Odpověď je prostá: Tato cesta nemá cíl.
Je to způsob. Je to metoda. Je to proces. Očekávám, že samotná cesta bude mým cílem i odměnou. Nejde o to někam dojít, ale o to, kým se stanu během toho, co kráčím.
O čem Cesta vikinga vlastně je?
Je to o absolutním poznání sebe sama. O odhalení vrstev, které jsme na sebe naskládali v pohodlí moderního života. Tato cesta má svá jasná pravidla a pevně stanovený čas: bude trvat alespoň rok. A během té doby se zaměřím na:
Fyzickou přípravu: Posouvání hranic těla, které je chrámem i nástrojem.
Sebepoznání: Upřímný pohled do zrcadla, bez příkras a filtrů.
A hlavně mentální a sociální restart: Žijeme v technologickém světě, který nás neustále bombarduje informacemi, notifikacemi a cizími životy. Možná, že právě v tomhle digitálním šumu je ten největší problém – zapomněli jsme slyšet vlastní myšlenky. Chci vypnout. Chci odložit telefon, být víc v přírodě a vrátit se k přímočarým způsobům starých Seveřanů. Tam, kde ticho není prázdnota, ale prostor pro růst.
Nutná byla i čistka sociálních sítí. Ne proto, že bych kohokoli z bývalých kontaktů považoval za méně důležitého, ani proto, že bych si chtěl “uklízet” lidi ze života. Důvod je úplně jiný a mnohem prostší.
Na sociálních sítích máme často stovky nebo tisíce lidí. Jen malá část z nich ale opravdu patří do našeho skutečného života. Všichni ostatní jsou jen tichá okna do jejich každodennosti. Ať chceme nebo ne, začneme se srovnávat. Co dělají oni, co dokázali, kam cestují, jak vypadají jejich vztahy, jejich práce, jejich úspěchy.
Tohle porovnávání je neviditelná zátěž. Odvádí pozornost od vlastního růstu, od vlastního tempa a vlastní práce. A já nechci, aby moje cesta byla řízená tím, co dělají ostatní. Nechci, aby moje hodnota stála na tom, jak vypadám vedle cizích příběhů.
Proto jsem udělal čistý řez. Nejde o to uzavřít se světu, ale nastavit si prostor, kde nejsem tlačený k porovnávání, kde mě nikdo nehodnotí a kde se nemusím podvědomě měřit podle toho, co vidím na obrazovce.
Cesta Vikinga má být místem, kde se realizuji já. Místem, které stojí na autenticitě, ne na soutěžení. Bez porovnávání. Bez tlaku. Bez očekávání okolí.
Je to prostor, kde jde o skutečný pohyb dopředu, ne o to, jak to vypadá navenek.
Jeden rok. Jeden muž. Jedna cesta.
A je tu ještě jeden vizuální závazek, který tuto cestu provází: přestat se holit. Vousy se stanou živým metrem tohoto roku. Jejich délka nebude jen estetickou volbou, ale neúprosným ukazatelem času, který uplynul od chvíle, kdy jsem se rozhodl jít vlastní cestou, a symbolem trpělivosti, kterou se znovu učím.
Proč to sdílím?
Možná v tom nejsem sám. Možná právě teď sedíte u obrazovky a cítíte tu samou bezmoc. Ten pocit, že se točíte v kruhu, že se nemůžete posunout z místa, ať děláte, co děláte. Pocit, že nad svým životem ztrácíte kontrolu a všechno se jen děje „vám“, místo aby to vycházelo „z vás“.
Píšou se stovky knih o úspěchu, ale málokdo mluví o tom, jaké to je, když jste na dně a nevíte, kudy kam.
Moje Cesta vikinga není jen můj osobní deník. Chci, aby byla důkazem, že se lze zvednout i ve chvíli, kdy zmizí všechny jistoty. Možná, že moje cesta bude pro někoho z vás inspirací. Možná, že myšlenky a principy, na které během toho roku narazím, pomůžou i vám najít sílu k vlastní změně.
Pokud cítíte stejnou beznaděj, pojďme do toho společně. Já budu ten, kdo prosekává cestu mlhou. Vy se můžete přidat, nebo jen sledovat, jestli se z toho chaosu dá skutečně vytesat nový člověk. Počítám i s variantou, kdy tyto řádky třeba nebude nikdo číst. To není podstatné, protože samotné utřídění myšlenek, které je nedílnou součástí psaní těchto článku, je základní formou sebepoznání. Pokud tento web poslouží jako retrospektiva, abych se mohl někdy ohlédnout za svou cestou, kde jsem začal, jaké kroky jsem udělal, pak zcela jistě splní svůj účel.
Děkuji všem, kteří budou na mé cestě se mnou a pokud můžete, dejte mi sílu! 💪