Pokud kráčíme po Cestě vikinga, musíme znát toho, kdo tuto cestu definoval jako první. Zapomeňte na řeckého Dia na Olympu. V severských mýtech vládne Ódin – bůh, který není jen mocným válečníkem, ale především fanatickým hledačem pravdy.
Ódin je fascinující postava. Není to černobílý hrdina. Je to bůh války, poezie, run a magie. Ale co je pro nás nejdůležitější, je jeho ochota platit cenu za vědění.
Oběť pro moudrost
Ódin nečekal, až mu moudrost spadne do klína. On pro ni trpěl:
- Vlastní oko: Aby se mohl napít z Mímiho studny moudrosti, musel Ódin obětovat své oko. Doslova ho vytrhl a hodil do studny. To nám říká zásadní věc: Abys viděl vnitřním zrakem (pravdu), musíš obětovat ten vnější (povrchnost).
- Devět nocí na stromě: Aby získal tajemství run (vědění), probodl se vlastním kopím a visel devět dní a nocí na světovém stromě Yggdrasil – obětoval sebe sama sobě samému.
Ódin jako archetyp naší cesty
Proč o něm píšu na svém blogu? Protože Ódin ztělesňuje přesně to, čím si procházíme:
- Samota a hledání: Často putuje světem v přestrojení jako starý poutník v širokém klobouku. Hledá odpovědi v tichu a na cestách, stejně jako my hledáme odpovědi mimo hluk sociálních sítí.
- Dva havrani: Má pomocníky Hugina (Myšlenka) a Munina (Paměť). Pro nás je to symbol toho, že musíme ovládat svou mysl a pracovat se svou minulostí, abychom se posunuli dál.
- Vlci Geri a Freki: I Ódin má své dva vlky. Jsou to jeho společníci, které krmí u svého stolu. Symbolizují divokost a sílu, kterou musíme zkrotit a využít ve svůj prospěch.
Lekce pro dnešní den
Ódin nám vzkazuje: Nic není zadarmo. Chceš se zbavit svých „bubáků“? Chceš najít klid? Musíš být ochotný něco obětovat. Možná je to tvůj komfort, možná tvůj volný čas strávený u televize, nebo tvé staré ego, které se drží minulosti.
Ódin se nebál pohlédnout do propasti, aby v ní našel runy moudrosti. Já se letos nebojím pohlédnout do svého nitra, abych tam našel to samé.
Cesta vikinga není o tom být bezchybný. Je o tom být ochotný ztratit oko, abyste konečně začali vidět.