Proč se tak dřu, proč vstávám brzy, proč neustále posouvám své hranice a proč v životě nevolím tu snadnější cestu? Věřím ve svou vlastní Valhallu.
V severské mytologii byla Valhalla (Valhǫll) „Síní padlých“ – velkolepým místem v Asgardu, kam bůh Ódin povolával ty nejstatečnější válečníky, kteří padli v boji. Nebyl to dar pro každého; byla to výsada vykoupená krví, odvahou a neochotou se vzdát i tváří v tvář jisté zkáze.
Pro mě je Valhalla hlavně stav mysli a metafora toho, že za odvedenou prací následuje odměna, kterou si člověk skutečně zaslouží.
Medovina chutná nejlíp po bitvě
Ve Valhalle padlí válečníci (Einherjové) každý den bojují mezi sebou a trénují na konečnou bitvu - Ragnarök. Večer pak zasednou k dlouhým stolům, kde společně s Ódinem hodují a pijí medovinu z rohů. Proč je ta medovina tak sladká? Protože ji pijí ti, kteří předtím odvedli tvrdou práci.
V mém světě to znamená jedno: Odměna bez úsilí nemá žádnou chuť. Pokud si koupíš drahé auto za peníze, které jsi nevybojoval, nebo si sedneš k dobrému jídlu po dni proflákaném u televize, ta radost je prázdná. Ale když se vracím z tréninku, kde jsem nechal všechno, nebo když dokončím těžký projekt, ten pocit vítězství je moje osobní Valhalla. Je to ta sladká medovina, kterou si můžeš nalít jen tehdy, když tvé svaly a mysl vědí, že pracovaly na maximum.
Hojnost jako následek akce
V mýtech stojí na střeše Valhally koza Heidrún, která místo mléka dává tu nejlepší medovinu. Je to symbol nekonečné hojnosti. Ale pozor – tato hojnost je tu jen pro ty, kteří prošli branami jako hrdinové.
Tohle mě učí, že v životě existuje něco „lepšího“, co na nás čeká na konci každého cyklu tvrdé práce. Že ten boj má smysl. Že i když je cesta Midgardem (naším světem) drsná a plná bláta, na jejím konci je místo, kde si sundáš zbroj a s hrdostí se ohlédneš za tím, co jsi dokázal.
Bojuj tak, aby tě Valkýry vybrali
Valkýry na bitevním poli odnášeli do Valhally jen ty nejlepší z nejlepších. Ne ty, kteří přežili díky schovávání se v koutě, ale ty, kteří padli se zbraní v ruce.
Pro mě je to připomínka, že i když život (nebo projekt, den, etapa...) končí, důležité je, v jakém stavu tě ta „smrt“ zastihne. Chci, aby mě zastihla v plném nasazení. Protože vím, že za každou vybojovanou bitvou, za každým překonaným limitem, čeká moje Valhalla. Místo, kde odpočinek není lenost, ale zasloužený triumf.
Správný chlap se musí stát hrdinou vlastního příběhu a svou nejlepší možnou verzí. Jen tehdy, když využije svůj potenciál na maximum, se může s klidem ohlédnout za svými činy a říct si: „Udělal jsem vše, co bylo v mých silách, a jsem na sebe hrdý." Právě tento pocit čisté hrdosti je klíčem k jeho vnitřní Valhalle.
„Valhalla není pro ty, kteří chtějí klid. Je pro ty, kteří milují boj natolik, že si ten klid dokázali vykoupit svým potem a krví.“
Pokud kráčíš po cestě vikinga, musíš bojovat tvrdě a bez výmluv. Musíš se postavit každé výzvě s hlavou vztyčenou a nikdy se nevzdávat, i když ti osud hází klacky pod nohy. Jen ten, kdo jde v každé bitvě – v gymu i v životě – až na dřeň a nenechá se zlomit, má právo usednout k vítěznému stolu. Bojuj tak, aby tvoje úsilí bylo tvým mečem a tvá disciplína štítem, abys mohl s hrdostí pít medovinu úspěchu ve své vlastní Valhalle. Skål.